O knize: 2019 / Boris Sluckij (1919-1986), jeden z největších básníků válečné generace, prožil významný a tragický život. Významné, jak se dnes zdá - není náhoda, že o sobě řekl: "Vyprávím příběh." Rodák z Doněcka Slavjanska, který prožil dětství a mládí v Charkově, na začátku Velké vlastenecké války v Moskvě vystudoval dvě univerzity. Své vzdělání si doplnil drsnou zkušeností z fronty, prošel celou válkou – od moskevské oblasti až po Rakousko. Zranění a otřesy mozku, poválečné nemoci a bezdomovectví... - gardový major Slutsky ve výslužbě čelil mnoha zkouškám. Žena jeho osudu, její nemoc a smrt, se staly štěstím i smutkem. Básníkovy neohrožené básně dlouho nevycházely; první sbírka „Paměť“ vyšla v roce 1957. Předchůdce hlasitých šedesátých let, jimi uznávaný jako mistr, Slutsky vychoval mnoho studentů. Zhroucení ideálů, osamělost a šílenství ho přivedly do hrobu před jeho časem. Ilya Falikov, autor životopisů Evg. Jevtušenko, B. Ryzhey, M. Cvetaeva (“ZhZL”), řadu let psal knihu o Slutském a nyní, v předvečer básníkových 100. narozenin, se to sešlo. Záměrně či nevědomky se Sluckého věty – „Malé celoživotní potíže / získat slávu a peníze / Nepatří k životní zkušenosti“ – staly leitmotivem knihy a znějí jako básníkův testament..